Doba vizionářů

Byli jsme na srazu hrnečků… „Takový nesmysl“, řekl akci moderující Jarda Dušek. Všichni se smáli a bylo nám pospolu dobře.

Mirka, který akci svolal, považuji za muže naplňujícího svoje vize. Co se před několika lety mohlo jevit jako vzdušné zámky podivína, se stává skutečností.
Na svého prvního vizionáře jsem narazil před více jak dvaceti lety. Mával nekvalitně potištěným novinovým papírem a všechny kolem sebe přesvědčoval, že jednou z toho bude český néééšlndžeografik. Netrvalo to ani sedm let a třicet tisíc předplatitelů šik magazínu o cestování beru jako naplnění Pepovy vize.

Honza donkichotovsky naplňuje svou vizi, že doprovázenými poutěmi změní top manažery zase na lidi. Myslím na lidi s otevřeným srdcem.

Před dvěma lety jsem dělal rozhovor s Magdalenou. Mladou ženou, která má vizi o oblékání lidí do osobních příběhů. Rozhovor jsem nazval: „Blázen nebo vizionář?“ Editorial byl o Janu Boklövovi, skokanu na lyžích kterému se všichni smáli za jeho „V- styl“. Dnes tak skáčou všichni.
I díky práci v mediích, jsem mohl poznat hodně lidí s vlastní vizí. Díky za to.
Zatím posledním vizionářem, kterého jsem potkal, je Jirka. V pátek nás provedl budovou školy, kterou kdysi otevíral sám císař pán. Někdo by řekl ruina! Rozumně viděno ano. Jenže já Jirkově mnohaleté vizi mistrovské školy řemesel a umění naprosto věřím.

Mám také svou vizi. Přišla odněkud před deseti lety v jedné šumavské jeskyni a v první chvíli ji moje superego zcela odmítlo. Přišla mi vize, že budu žít v Lásce. V té době jsem chtěl hlavně novou audinu. Už v jeskyni mi bylo jasné, že pokud přijmu vizi života v Lásce, můžu na auto se čtyřmi kruhy zapomenout. Nezapomněl, ale ztratilo svůj význam. Za to život v Lásce nabral významu zcela existenčního.

Prý jen Láska umí transformovat smrt na život. Nemám jinou vizi. Intenzita zázraků valících se mi životem snad ukazuje, že tudy cesta vede.

Vlastní vize dává životu smysl. Jen mě napadlo, že od počátku svého zrodu se každá vize poslušně přiřadí do jedné ze dvou skupin. Podle příslušnosti ve skupině pak má ona vize vliv na život samotného vizionáře. Buď chce vizionář dělat byznys a je šťastný, když ekonomicky a egoisticky prosperuje. Nebo ho činí šťastným, když naplňováním své vize, dělá lidi usměvavými.

Říká se, že dobrý mistr se nepozná podle počtu žáků (zákazníků), ale podle toho, kolik vychová mistrů. Z podstaty věci mohl mít vizionář Steve Jobs malý zájem na tom, aby se jeho zákazníci stali mistry. Bill Gates a jeho okna desítky ZDARMA vnímám jako naplnění vize Velkého bratra. Nikoli Billa.

Jirkova vize Mistrovské školy řemesel a umění má za cíl pomáhat těm, co opravdu chtějí, stát se nezávislými mistry. Naučit se řemeslo a mít z něj radost. Radost z fortelně odvedené práce. Je mi ctí být u toho.
Ta ruina školy v Josefově Dole mi připomíná ty hrozné noviny, které se staly českou cestovatelskou kultovkou své doby. Magazínem, který inspirovaI čtenáře k vlastním cestám.

No mně určitě : -)