Co dělat v kavárně s pavoukem na zadku ženy?

Začíná pršet a tak na cestě domů prchnu do miniaturní kavárny. Štěstí mi přeje a uvnitř jsou dva stolky, tři krásné ženy a dvě děti. Káva je tu výborná. To už vím. Jenže vesmír se chce bavit a tak se náhody začínají kupit obrovským tempem.

Mohu vést zajímavou konverzaci se ženou, která místo do kelímku na cestu dostane omylem výtečnou kávu do šálku a je tedy nucena náhodou sdílet stejný stolek co já. Stejně venku prší. Příjemně počínající konverzace trvá jen chviličku.

Od vedlejšího stolku se zvedne maminka oněch dvou dětí a první co vidím, tak běhajícího pavouka po jejím zadku. Žádný drobek. Poctivý český sklípkan domácí. Podle chování asi sameček. Nevěřím tomu co vidím, ale je tam. Žena se postaví k pultu a živě hovoří s majitelkou kavárny.

Potvora nohatá (myslím pavouka) nikdy cestou dolů nepřekročí lem kraťas, aby se dotkl opálené kůže. Byl by odhalen a nastálá panika by se odhaduji podepsala na vystavené keramice.

Při každém běhu dolů se na džínovém lemu šupito otočí a zmizí pod halenou. Nechápu, jak jej ta žena nemůže cítit. Instinkt mi říká, že když se zvednu a začnu ženu plácat přes zadek s úmyslem zbavit ji hnusáka, dostanu minimálně pár facek.

Nechávám to osudu a říkám si, že to není moje věc. Vesmír to tak nevidí a přitlačí na pilu.

Děvčátko líbezné, dcerka oné ztepilé ženy, se zvedne a přitiskne se k mámině, jistě oku povrchních, genderově nevyvážených mužů, líbeznému boku. V tom osminohý hnusák vyběhne z pod její haleny a zmizí někde mezi matkou a dcerou. Nevydržím a zvedám se. Jsem upozorněn, že jsem trapnej a upoutávat na sebe pozornost tím, že vidím pavouka na zadku hezké ženy je vrcholem oné mužské trapnosti. Už mi je to jedno. Trvám na netvoru pod halenou dotyčné a přítomné dámy začínají panikařit. Nakonec sundaná halena způsobila, že nohatý slídil sebou žuchl na zem. Jeho pád mě zachránil. Proč to píšu?

V té kavárně se tím malým tvorem, kterého člověk zašlápne raz-dva (ale proč by to dělal) úplně změnila atmosféra. Nějak si tam najednou lidi byli blíž : -).
Tak bych rád věřil, že všechno co bylo stvořeno, včetně pavouků, dokáže lidi sbližovat. Teda pokud přestanou řešit, že možná dostanou od Života (ženy?) pár facek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *