Co dělat v kavárně s pavoukem na zadku ženy?

Začíná pršet a tak na cestě domů prchnu do miniaturní kavárny. Štěstí mi přeje a uvnitř jsou dva stolky, tři krásné ženy a dvě děti. Káva je tu výborná. To už vím. Jenže vesmír se chce bavit a tak se náhody začínají kupit obrovským tempem.

Mohu vést zajímavou konverzaci se ženou, která místo do kelímku na cestu dostane omylem výtečnou kávu do šálku a je tedy nucena náhodou sdílet stejný stolek co já. Stejně venku prší. Příjemně počínající konverzace trvá jen chviličku.

Od vedlejšího stolku se zvedne maminka oněch dvou dětí a první co vidím, tak běhajícího pavouka po jejím zadku. Žádný drobek. Poctivý český sklípkan domácí. Podle chování asi sameček. Nevěřím tomu co vidím, ale je tam. Žena se postaví k pultu a živě hovoří s majitelkou kavárny.

Potvora nohatá (myslím pavouka) nikdy cestou dolů nepřekročí lem kraťas, aby se dotkl opálené kůže. Byl by odhalen a nastálá panika by se odhaduji podepsala na vystavené keramice.

Při každém běhu dolů se na džínovém lemu šupito otočí a zmizí pod halenou. Nechápu, jak jej ta žena nemůže cítit. Instinkt mi říká, že když se zvednu a začnu ženu plácat přes zadek s úmyslem zbavit ji hnusáka, dostanu minimálně pár facek.

Nechávám to osudu a říkám si, že to není moje věc. Vesmír to tak nevidí a přitlačí na pilu.

Děvčátko líbezné, dcerka oné ztepilé ženy, se zvedne a přitiskne se k mámině, jistě oku povrchních, genderově nevyvážených mužů, líbeznému boku. V tom osminohý hnusák vyběhne z pod její haleny a zmizí někde mezi matkou a dcerou. Nevydržím a zvedám se. Jsem upozorněn, že jsem trapnej a upoutávat na sebe pozornost tím, že vidím pavouka na zadku hezké ženy je vrcholem oné mužské trapnosti. Už mi je to jedno. Trvám na netvoru pod halenou dotyčné a přítomné dámy začínají panikařit. Nakonec sundaná halena způsobila, že nohatý slídil sebou žuchl na zem. Jeho pád mě zachránil. Proč to píšu?

V té kavárně se tím malým tvorem, kterého člověk zašlápne raz-dva (ale proč by to dělal) úplně změnila atmosféra. Nějak si tam najednou lidi byli blíž : -).
Tak bych rád věřil, že všechno co bylo stvořeno, včetně pavouků, dokáže lidi sbližovat. Teda pokud přestanou řešit, že možná dostanou od Života (ženy?) pár facek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *