O co jde a k čemu je dobrá?
Jen o to, jak šlapat životem a mít z toho šlapání radost.
Přijde ti to poutníku málo? Rád by jsi nějakou konkrétní odpověď? Tak věz, že takové společné šlapání ti přinese odpovědi na všechny otázky:
PROČ? JAK? KDE? KDO? KDY? S KÝM? A hlavně! CO ZA TO!
Jestli máš takové otázky a odpověď ti nepřineslo nic a nikdo, zkus si dopřát doprovázeně zapoutit. Protože už Komenského poutník v Labyrintu světa a Ráji srdce dostává na cestu za tajemstvími veškerenstva průvodce.
Existuje teorie, v které je realita našeho života přesným zrcadlem našeho nitra. V téhle myšlence si notují alchymisté, stejně jako C.C.Jung, stojí na tom technika Hoponopono, většina náboženství a kvantová fyzika jen tvrdí muziku .
Pokud nejsou všichni mimo, tak je to geniálně zařízené. Je jasné, kde musí každý začít. Nikoli hledat příčinu svých radostí i starostí ve svém okolí, nýbrž v sobě samém.
Jestliže nejsi poutníku se svojí realitou spokojen a máš potřebu to změnit, jen nevíš jak, je dobré začít se dívat jinak. Pokud máš odvahu, pouť tě naučí dívat se na svůj „kalich života – osud“ z více stran. Připustit, že tvůj kalich má i druhou stranu. Většinou tu laskavější než je ta, kterou právě vidíš. Záleží na tobě, z které strany kalichu se rozhodneš pít.
Chůze volnou přírodou dokáže zázraky. Uvolní nahromaděný stres. Taky vyplaví emoce oním stresem potlačené. Průvodce jako zrcadlo ti v takové chvíli může ukázat jak onu emoci přijmout a pomůže zjistit, co bylo její příčinou.
Poučit se z ní.
Vše co se na pouti děje řídí poutník (v ideálním případě jeho intuice). Mluví o čem chce a nebo nemluví. I ticho bývá fantastická terapie. Průvodce pouze reaguje-zrcadlí. Vše co se během pouti řekne či stane, zůstává pouze mezi průvodcem a poutníkem.
Jestli ti Lufinka jako zrcadlo nevyhovuje, zkus někoho jiného, určitě si vybereš : -)
