Kousni mě!

Chodím na pivo ke klukům, kteří se mají rádi. Jejich řeči moc nemusím, ale pivo standardně křenové, a často mi tam přijde inspirace plný věrtel. Včera chci platit, tak se zvedám a registruji sekundový, ale intenzivní zájem vrchního o nápis na mém triku. Moc to neřeším, moje oblečení hodnotil již několikrát. Zaplatím a on mě „kousne“. Byla to vteřina, a uvozovky jsou zcela na místě.

Co to bylo? Ptám se cestou domů a dojde mi to. Jestli někdo nosí triko s nápisem „Kousni mě“, nemůže se divit, že i přes ostnatého buldoka nad větou, to někdo udělá. Přičemž forma je nevyzpytatelná, ale obsah zcela jasný.

Všichni něco nosíme. Nějak se tváříme a něco vyzařujeme. Pokud je náš protějšek vnímavý (a navíc umí anglicky), prostě nám splní přání. Nelíbí se vám jakým způsobem? Tak noste jiný triko.

Přišlo mi úsměvné, že do poutnického trika „Bite me!“, jsem v práci převlékl ze společensky-pracovně růžového. Možná kdyby ten nápis byl na tom růžovém triku, nespravila by to společensky skousnutelná vteřina.

Nevím proč, ale pořád si pamatuji jak těsně po sameťácké revoluci mi Luboš vyprávěl o kamarádovi, který si nechal vyholit hlavu a nosil kanady, aniž by sympatizoval se skin heady. Jen se mu to líbilo. Nelíbilo se mu a divil se, proč jej cikáni pořád bijou. Chodil totiž sám. Nejspíš byl v tomto ohledu chudý duchem.

Ono je vlastně jedno, co máme kde napsáno, jak se oblékáme, co říkáme, jestli máme oholenou hlavu. Člověk s otevřeným srdcem, nebojící se vám podívat do očí, okamžitě zjistí, jestli stojí za to, vás kousnout. Jestli když vás kousne, bude jeho život usměvavější, šťastnější, zamilovanější.

Stačí najít odvahu otevřít srdce. Jasně, že to svoje : -). Pak vás totiž nápisy a řeči určitě nepřimějí někoho kousnout. Jen v očích se pozná, jak to s tím „Kousni mě“ ve skutečnosti je.

Omlouvám se všem, co minulý rok četly na mém echt zvoraném čele: „Jsem na lovu“… V očích by poznaly, že mám jen strach :-).