Jak Zuck a Fuck putovali za peklíčkem

Prý když pácháte Fuckárny z nevědomosti, tak vás maximálně čeká od Života výprask a dál můžete jako nesvéprávné hovádko existovat. V knížce s křížkem na obalu se píše: „Pane odpusť jim, oni nevědí co činí“. Podle filmu Sociální síť odhaduji, že pan Marek Zuck ví přesně, co za Fuckárny dělá.

„Myslím, že jsme vytvořili nástroje, které trhají na kusy předivo fungování společnosti. Cítím obrovskou vinu. Jsem přesvědčený, že jsme to hluboko uvnitř věděli – ačkoli jsme oficiálně drželi linii, že se nic zlého nemůže stát. Už léta Facebook nepoužívám. A i mé děti to mají zakázané.“

Řekl bývalý viceprezident Facebooku pro růst uživatelů (2007–2011) Chamath Palihapitiya.
I kdyby to pan viceprezident neřekl (čemu dnes věřit?), to co dělají sociální sítě se společností musí vidět úplně každé Boží hovádko. Pokud to vidět chce.

Viděl jsem dokument o Instagramu: #FollowMe. Hnus a bída velebnosti. Vládním establishmentem tolerovaný a ve vlastním zájmu podporovaný podvod a manipulace kam se podíváš. Zuck své podnikání přesně tak začal. Chtěl se pomstít holce a podváděl (kradl). Tím nijak nezpochybňuji Zuckovu podnikatelskou genialitu. Jen kdo krade, ten do pekla se hrabe. Říkávaly české babičky vnoučatům. Mě to babička Růženka říkala a já jí pořád věřím.

Ještě běžely úvodní titulky #FollowMe a kamarádce spadl jistě hodně chytrý telefon na zem. Byl to tvrdý pád, ale přežil. Zářil a bylo tomu tak po celou dobu filmu. Zůstala on-line. Seděl jsem vedle ní a díky její závislosti jsem neustále věděl, kolik je hodin. Při každé kontrole na obřím displeji svítil čas.

Jestli trávíme čas nepřetržitým sledováním zpráv a lajků pak se můžeme těžko divit, že to po nás dělají naše děti.Diskuze po filmu se nesla v duchu, že zodpovědným přístupem je možné ono „zlo“ sociálních sítí dostat pod kontrolu. Je to nesmysl.

Říká to každý závislák a jediný způsob, jak člověk zjistí, jestli droga převzala nad Božím hovádkem moc, je být třeba týden off line. Nebo nechlastat :-).

Třeba ten off line detox člověk „nedá“. Jsme přece jenom lidé. Ale to vědomí, že jsem závislý mě teprve může pomoci stát se zase svobodně konajícím člověkem.
Jinak zůstávám pimprletem Zucka a Fucka. Nebo spíš jejich algoritmů a tím dostává celá věc rozměr Matrixu. Selský rozum si to jinak vysvětlit nedokáže.
Ostatně opět odhaduji, že Zuck a Fuck je tatáž osoba. A že i ta osoba je pimprletem. Minimálmě svého ega.

Tak nám všem přeji, ať si dokážeme svoje drogy přiznat. Odpojíme se. Nebo to alespoň zkusíme.
Ať se naše děti mají šanci jednou radovat nikoli z počtu lajků, ale fyzické blízkosti, jim blízkého člověka.
Ať poznájí jedinou drogu, která může člověka učinit opravdu svobodnou bytostí. Lásku.

Naučí se milovat a odpouštět. Přeji vám to alespoň na chvíli zažít :-).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *