„A co je pro vás svoboda?“

ptá se mě Mistr krejčí v nepříjemné kavárně. Potkali jsme se jistě náhodou u kávy a začali jistě náhodou mluvit o významu svobody pro člověka.
Nedávno jsem četl, že když Viktoru Franklovi ukázali sochu Svobody, chtěl vidět i sochu Odpovědnosti. Aby Vesmír zůstal v rovnováze. Svoboda bez odpovědnosti zdegeneruje do libovůle člověka. Tvrdil zakladatel logoterapie a majitel 42 čestných doktorátů.

Degenerující a sebezničující situace civilizovaného „demokraticky svobodného světa“ mu dávají za pravdu. Finančně mocní manipulují s těmi „ne-mocnými“. Platí to pro americké prezidenty, německé kancléřky i majitele českých kaváren. Každý čin člověka, ovlivní život jeho blízkých. Za to ovlivnění pak onen jedinec nese odpovědnost. Zákon akce a reakce. Zákon pana Newtona i celého Vesmíru.

Majitel kavárny se rozhodl svoji kavárnu dispozičně předělat. Z místa, kam chodili několik let desítky štamgastů kvůli domácí atmosféře, se stal „průchoďák“ s jednou trestnou lavicí. Tak bylo nové posezení trefně pojmenováno. Ze štamgastů se změny nelíbí nikomu.
Velký sympaťák velkotovárník asijec Tonda poznamenal:

„Nakonec si zvykneme“.

Majitel čehokoli má svobodnou libo-vůli svůj podnik (Život?) předělat k obrazu svému. Bližním nezbývá, než to zcela respektovat. Na druhou stranu se já mohu svobodně rozhodnout, jestli si chci zvykat. Mám jasno. Nechci.

Bylo to nádherné a díky za to. Prožívat s bližními v kavárně jejich životy. Sdílet s nimi někdy velmi intimní události, ty krásné i ty druhé. Jenže. Zcela nedílnou součástí toho intimního sdílení byla i domácí atmosféra miniaturní kavárničky. Ta zmizela. Není co řešit.

Otázka Mistra krejčího mě překvapila. Najednou jsem nedokázal odpovědět. Pár horečných vteřin myšlení trvalo, než přišla odpověď a uvnitř mě nastal klid.

„Pro mě je svoboda rovna Lásce“, odpovídám i sám pro sebe překvapivě. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, leč zapadá to do sebe náramně.

Snad nikoli moje libo-vůle. Snad moje láska k bližnímu svému (majiteli kavárny) mě přiměla psát. Co to skutečně bylo zatím nevím. Věci budoucí to ukážou. Odpovědnost za napsané jde v obou případech za mnou. V tom jsou Vesmír a Boží mlýny „krutě“ spravedlivé. No a taky mám jasno, že jediným následkem mého svobodného rozhodnutí může být, že si presíčko začnu dělat sám. Doma.

Přeji Vám desítky bližních, co Vás mají rádi. Jen tak. Jen proto, že existujete. Bližní, co nesoudí Vaše konání.