Boží nástroj za oponou

Slunce svítí, ptáci pějí a dva dospělý chlapi se perou se stromem a gravitací. Na poutích mě baví, že přinášejí situace, které nevymyslíte. Tak se stalo, že vězím v rozsoše stromu a vím, že zpátky nemůžu a dopředu to nejde. Několikametrový sráz nabízí jedinou možnost a to nekontrolovaný pád končící úderem těla o vozovku. Nejspíš bych přežil.

Situace nemá řešení. To mě nebaví a strom začíná být nepohodlný a nohy dřevěné.

Slunce svítí, ptácí pějí a mě dochází, že mohu Petra požádat o pomoc. Ego protestuje, raději se hrdě zmrtvit, než prosit o pomoc.
Vykašlu se na něj a všechno dobře dopadne.

První poznání z pouti je venku. Nauč se říkat si o pomoc. Kolem poledne potkáváme Boží muka se zvonem. Tahám za provaz a s prvním bim-bam se děsím. Ráno jsem se nepomodlil Otčenáš. Můj jediný rituál, který každé ráno bezmála dva roky provozuji. Minuta-dvě, kdy po probuzení prosím o požehnání sobě a svým blízkým. Náramně jsem si zvykl, že kdykoli přes den „způsobím“ nějakou nepříjemnost, hodím to na Všemohoucího, kterému jsem ráno své konání odevzdal. Ranní „zapomenutí“ mě rozhodilo řádně. Přitom od rána je vyloženě Boží den. Začátek druhého poznání přijde ještě ve vesnici. Tibetské praporky třepotající se ve větru nejsou standardní výbavou selských dvorů v posázaví.

Projdeme lesem a horizontu dominuje dlouhá řada včelích úlů. Podobnost s modlitebními praporky nešla přehlédnout. Poznání dvě. Za každou modlitbou je práce. Dělnice, trubci i královny smysluplně makaj. Vědí, co mají dělat a možná proto se nemodlí. Předpokládám.

Nejsem včela, jsem člověk. Podle Písma byla člověku dána moc, o které se andělům ani nesnilo. Podle té samé knihy, dostal člověk možnost vše stvořené pojmenovat. Také a možná právě proto, dostal nad vším stvořeným i tu moc. Ze včel udělal zemědělský produkt, tak na tom něco bude.

V přírodě a knihách najdeš tajemství života. Stojí na památníku národního písemnictví na strahově. Mystik Fráňa Drtikol na konci života říkal: Nemeditujte, žijte“. Kristus učil, že víra velikosti hořčičného semínka přenáší hory, tiší moře a třeba sytí davy. Alchymisté, že všechno je možné, ale nikoli dovolené.

Poznání tři. Mám začít tvořit svůj vesmír, kde mohu všechno. Stačí k tomu víra a práce. Trochu mě mate, že bez pomoci druhých to nepůjde. Samotná včela, prý umírá velmi rychle. Byť by byla královnou.

Nejstarší celosvětově rozšířené náboženství, hinduismus tvrdí, že námi viděný Svět je májou. Tedy iluzí. Kristus říkal, že to důležité, je očím skryto a hřešíme již svými myšlenkami. Kvantová fyzika se odvažuje tvrdit, že hmota kolem nás, po rozebrání na ty nejmenší částečky se ze všeho nejvíc podobá myšlence.

Asi mám jedinou šanci, jak to svoje tvoření přežít. Začít myslet srdcem : -).

Odkaz na Petrův blog s obrázky z poutě. Den třetí.