I couvat se má s pokorou

Dan měl padesát a mě přišel nápad na praktický dar. Bezednou hromadu teplé lásky.

V realitě dort, se kterým bude pár měsíců topit. Zároveň s nápadem dorazila silná obava, jak s tím dortem nacouvám do jeho dvora. Loni se mi to povedlo napoprvé. Pomoc všech svatých byla ale obří. Samotná realizace pojízdného dárečku sebou přinesla desítky příběhů za který každý jeden všem, co mě inspirovali, podpořili a motivovali, děkuju.

Ten nejsilnější sebou překvapivě přineslo zajištění světla. Padesát, půl metrových svíček, vám do týdne nedodá ani všemohoucí Amazon. Na Danově dortu ale nechyběly. Svíce dodala moje právoplatná žena a moje právoplatná dcera je v den oslav tři hodiny zapalovala. Ještě, že je na mateřské. Holky DĚKUJU.

Úplně sám jsem si udělal moje krvavé koleno. Při porcování tubusů se mi povedlo jej rozseknout o 30cm vysokou zídku. Slzy v očích nebyly z radosti a moc dobře si pamatuju myšlenky, které mi chvíli před setkáním kolena a hrany betonu pluly majestátně hlavou. Pokory v nich nebylo za mák. Bože děkuju : -). Kulhal jsem jen půl den.

Ve finále bych to nedal bez Danových holek. Alespoň tu poslední hodinu zdobení dortu jsem si užil to, co mi chybělo v celém příběhu nejvíc. Ruce a nápady bližních při realizaci samé.
Nakonec největší poděkování Danovi, že tu teplou hromadu lásky vůbec přijal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *