Dávat a přijímat a co je víc

Byl jsem požádán, vymyslet energeticky zajímavý trip pro mladého Američana, co po Čechách pořádá přednášky a učí lidi meditovat. Stolovou horu kousek za hranicemi jsme řízením vesmíru nakonec nenavštívili.

Očekávaný nášup zážitků jistě dostatečně kompenzovala meditace v pyramidě. V té jsme si k večeru s pozoruhodným mladíkem povídali.

Mladíkovi instrukce byli prosté. Dívejte se s vedle sedícím partnerem do očí. Po domluvě má jeden začít k tomu druhému očima vyzařovat lásku. Druhý má onu lásku očima přijímat. Pokud ten, co vyzařuje, ucítí, že stačí, sklopí oči a tím dá najevo, že role se obrací. Teď bude on přijímat lásku toho druhého. Jen dvakrát tolik. Celou dobu pouze oční kontakt. Kolikrát si roli dávající-přijímající partneři vymění, záleží pouze na nich.

Meditace trvala snad půl hodiny a byla to krása. Dokážu si představit, že provádět tohle občas se svým životním partnerem, může rozpouštět hromadu zdánlivých neřešitelností, které přináší soužití dvou jedinců.
Podle vyprávění ostatních dvojic, to zdaleka taková krása být nemusí. Někdo neumí dávat, někdo zase přijímat. Někdo se pere s obojím.

Možná jsem měl kliku na partnerku. Hanku znám „jen“ z meditací a její vyzařování je z gruntu nádhera sama o sobě. Přesto si nemyslím, že výsledné poznání bylo způsobeno jen tím.
Holé věty na konci meditace nám stačili, abychom se ujistili, že dávat i přijímat byla krása. Jenže. Při dávání jsme se cítili prostě KRÁSNĚJI. Oba. Zkuste to :-).