Hledal jsem líbání pod třešní
Hledal jsem na webu „Líbání pod třešní“ a našel článek o tom, “ Čeho lidé nejvíc litují před smrtí“
Zdravotní sestra Bronnie Wareová na základě svých dlouholetých zkušeností s umírajícími lidmi napsala knihu – Čeho na smrtelné posteli lidé nejvíce litují.
Tady je TOP FIVE podle sestry Bronie:
- Kéž bych měl odvahu žít život dle vlastních představ a ne takový, jaký ode mě ostatní očekávali.
- Kéž bych nepracoval tak tvrdě
- Kéž bych měl odvahu vyjádřit své pocity
- Kéž bych zůstal v kontaktu se svými přáteli
- Přál bych si být šťastnější
V knize knih se píše, že nevíme dne ani hodiny, kdy nám to osud spočítá a sečte. Hodně volně přeloženo. Chce to obrovskou odvahu žít vlastní život podle svých představ. Pracovat přiměřeně. Vyjadřovat svoje emoce.
Neměnit přátelé jak fusekle a vídat se s nimi ( mají totiž přirozené sklony nastavovat nám zrcadlo) a hlavně být šťastný právě teď a tady. Protože už bratr Komenský říkal,
„Ó jak blažení by byli lidé, kdyby chápali, že všechno co by je mohlo učinit blaženými je v nich a kdyby toho mohli využívat k dosažení svých cílů, totiž, aby každý chtěl, mohl a uměl být svůj a radovat se z toho, co máme“.
Díky bratře Jene, souhlasím s tebou i sestrou Bronnie.
Podle mnoha teorií, je taková malá smrt i každý konec čehokoli. Opuštění rodičů, odejití z práce, rozchod s partnerem. Všechny a jim podobné situace, kdy v našich životech něco končí v sobě nesou naději nového začátku. Máme šanci začít znova. Třeba lépe, pokud nás rodiče, učitel nebo partner nečinili blaženými – šťastnými. Nevíme přece dne ani hodiny, tak proč pořád opakovat do zblbnutí (smrti), to samé konání. Řešení podle učitele národů a mnoha dalších je v nás. Učení prý musí bolet. Pec zkouší zlato a trápení člověka. Tvrdí Jan i Bible.
Možná to není nutné. Možná si na smrtelné posteli můžeme říct, „Bylo to krásný až do konce“.
Možná stačí „dodržovat“ pět poznání sestry Bronnie a pokud vás nějaký konec – změna potká, může vám to být sice líto, ale taky víte, že to co skončilo, bylo jednoduše krásný. Dětství, škola, práce, vztah. Cokoli.
No a já to věděl i slyšel…. „Bylo to krásný až do konce“.
Přeji vám to zažít : -).
