Mudla už víc, co je peklo

Šlapeme se synem na Jizeru a potomek si cestu zpestřuje hledáním keší. Jen vzdáleně jsem registroval jeho zálibu v této činnosti. Společné dvoudenní putování jizerkama mně do fenoménu geocachsingu slušně vpravilo. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že mudlové jsou ti, co nepatři mezi registrované caschery jinak též kačery.

Říkali mi všelijak. Mudlo prvně.

Synek celkem bravurně nalézal a pak odškrtával se svého seznamu jednu kešku za druhou. Začalo mně to bavit. Autoři kešek, tedy ti co je instalují, je rovněž pojmenují. Seznam nabízel i položku: „Co je peklo?“. Ta mně zajímala hodně.
Většina schránek byla blízko turistických cest. Pokud se casher (a jeho mudla) při jejím hledání nějak zapotil, tak spíše mentálně než fyzicky. Natož aby se ztratil či zranil.

Až hledání pekla nám dopřálo značnou dávku adrenalinu. Krpálem nahoru. Krpálem dolů.

Potoky, mokřiny (následně i modřiny), borůvčí po pas, větve zapichující se podezřele často vedle očí. Škrábance po obnažených, ale i neobnažených částech těla. Ztráty gps signálu uprostřed lesa byly to nejmenší.
Obecně převládající názor, že cesta do pekla je snadná, se v tomto případě rozhodně nepotvrzoval. Nakonec právě tahle keška byla moje první (a zatím poslední), kterou jsem ač mudla našel.

Samolepka pod víčkem, mi udělala čirou mudlovskou radost. Peklo jsou prý naše hluboko uložené emoce.
Geocaching se jeví jako veskrze poučná (a zábavná ) činnost :-).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *