Pívo, cígo a víra

Tátu trefilo a umřel. Po dvanácti letech. Mámu taky trefilo a žije. Po dvou měsících. Táta i máma měli rádi pívo a cígo. Víru rádi neměli. Žili v reálném socialismu a víra ve Všemohoucího je zajímala pramálo.

Poslední tři týdny života byl táta na JIPce. Normálně byl s pobytem na lůžku mezi hi-tech aparáty udržujících ho při životě zcela znechucen. Chtěl domů. Nosil jsem mu pívo. Když držel v ruce lahváče a po malinkatých doušcích jej po minutě vyzunkl, vypadal štastně.

Mamka po převozu z hi-tech špitálu na úmrtiště tzv.Centra doléčení a rehabilitace do maloměstečka v našich malebných horách při první návštěvě hodinu jen brečela. Jak je to tam strašný. Chtěla domů. Nebo chtěla žiletky. Když jsem pochopil slovo „žiletky“, zeptal jsem se, „Na co je potřebuješ?“. Nejspíš mi už nechtěla vysvětlovat dalších deset minut mrtvicí postiženým jazykem důvod a rukama mi ukázala fidlání prsty zdravé ruky po zápěstí ruky postižené mrtvicí. Chtěla domů.

Nebylo mi z toho vůbec dobře. Další návštěvu jsme ji s Majdou naložili na vozík a vzali ven. Zase brečela a chtěla domů. Kafe dobrý, ale sebelítost a myšlenky na žiletky byly stále přítomné. „Dáš si cigaretu?“, ptám se, a výraz maminky se zcela změní. Černé myšlenky jsou ty tam a mamka nadšeně souhlasí. Na vojně jsem zkoušel kouřit a byť mé pokusy nebyly úspěšné, zapálit cígo umím. Stal se zázrak a moje maminka je s prvním šlukem štastná. Další hodinu je minimálně normální. Rozhodně nebrečí a nechce donést žiletky.

Jak je možné, že mým stvořitelům se nijak nezměnila životní realita a přesto stačil jeden lahváč a jedna cigareta a rázem byli štastní. Jenže štastný jsem byl i já. Úplně jsem zapomněl na svoje veleproblémy. Bylo v tom něco normálně přirozeného.

Jejich štěstí bylo přirozeně nakažlivé.
Tak se ptám. Když kvantově nespojím svoje štěstí s douškem piva a šlukem tabáku, ale vírou ve Všemoucího Boha, který mi jen tak mimochodem dal podle Písma vládu nad vším stvořeným (Gen. 1-26), bude možné, abych žil bez ohledu na kapitalistickou realitu všech spojených televizí světa svůj vlastní šťastný život? Obzvlášť pokud věřím, že onen Všemohoucí Bůh je Láska?

Přijde mi to extrémně lákavé.
Díky za všechno inspirující zrcadlení Flétničko : -)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *