Bůh je žena. Musí být.

Boha i ženu nejvýstižněji charakterizuje stejné slovo. To slovo je ILUZE.
Bůh a žena jsou největší iluze VŠEHOMÍRA.

Iluzi slovník definuje jako falešnou představu, přelud, vidinu, klam, nereálnost, neskutečnost, neuskutečnitelnost, nemožnost.
Bůh či žena (stejně je to jedno) se mnou nemusí souhlasit. I to je jedno.

Leč pohledem průměrného muže, průměrně obeznámeného s Bohem i ženou, slovník oba definuje zcela výstižně. Výstižněji to průměrný muž nevymyslí. Ani nepochopí.

Jakýkoli muž, včetně toho průměrného, stále sní. Můžeme to nazvat vizemi. Abychom byli realisty. Za těmi sny si celý život podle nátury laxně či intenzivně jde. Jenže kolik šťastných jedinců – mužů, ale nakonec dojde cíle. Naplní beze zbytku svoji vizi. Částečně určitě ano, ale to jim ke štěstí nestačí a plouží či ženou se dál. Někteří to navenek vzdají, ale uvnitř NIKDY!
Jakákoli nálevna alkoholu by mohla nekonečně vyprávět.

Každý do jednoho chce po sobě zanechat větší či menší stopu ve svém okolí. Ti ambicióznější v dějinách lidstva. Celou dobu je u toho jakoby mimochodem provází žena a víra v něco.
Mnoho z nich netuší, že právě ony (žena a víra) jsou pravým důvodem jejich mnohokrát zoufalého počínání.

Zodpovědný muž k realizaci své vize vše naplánuje a dostane se jemu falešného pocitu, že teď už stačí se do věci pořádně a s chutí položit a DÍLO se podaří. Musí! Je přeci chlap, co všechno dokáže!
Postupem času zjišťuje, že věci přestávají fungovat. Nebo jinak, jejich fungování stojí nečekaně mnoho energie a taky nečekaně mnoho kompromisů. Některé kompromisy lze klidně nazvat ztrátami… prohrami.
Muž je zodpovědný a tak začne analyzovat a chce přijít na důvod. Chce se ze svých chyb poučit. Může mít i dočasný úspěch. Jenže pak další klacek od života (Boha-osudu?) pod nohama, či zcela nevyzpytatelná reakce ženy (partnerky, matky, milenky, kolegyně, pošťačky…). a proč od ženy?

Protože většina mužů koná výhradně na základě první signální a tak jsou jejich reakce celkem snadno předvídatelné. Kde bere-berou impulsy k počínání žena-Bůh, si netroufám ani odhadovat.
Některé muže jejich životní kotrmelce dovedou až k poznání, že příčinu zdánlivých zdarů a nezdarů je třeba hledat v sobě a nikoli v Bohu a ženě.  Objektivně nutno dodat, že skrze Víru a ženu přicházejí rovněž ty největší zázraky. Bez nich je život nuda. Nezávidím kněžím v celibátu… žít bez ženy, je marnost nad marnost.

Podstatu Boha a ženy pochopit nelze. Je nemožné lineárním, tedy mužským myšlením, kdy události mají svoji dohledatelnou příčinu, pochopit iluzi, klam či přelud.

Doporučuji jej pouze přijmout. A milovat. Boha i Ženu. Právě v tom okamžiku, kdy cítíte jejich blízkost. Žádné PŘED ani POTOM neexistuje. Zkuste přijmout, že milovat každou vteřinu, kdy je vám ukázána úplně nová Iluze Všemohoucích a vy dokážete neanalyzovat a přijímat, je ZÁZRAKEM.

S každým takovým zázrakem jste blíž sami sobě.
Přijměte tuhle hru, co nemá pravidla. Pokuste se nezešílet a třeba jednou zažijete JEDNOTU SE VŠEHOMÍREM.
Nebo alespoň KLID V SOBĚ :-).