Sbalíte na levitující lopatu holku?

Mám nějaké zkušenosti a myslím, že ne. Ten chlap si to ale nemohl vymyslet. Musel to vidět. Stál vedle mě důchodce a mluvil o tom, jak bývalou „zauhlovnu“ po komunistech vyklízeli a když otevřeli komín, bralo to nejen všechen prach z podlahy, ale dokonalý tah komína zvedl i na zemi ležící lopatu. Tohle si nemohl vymyslet jen proto, aby byl zajímavej. A třeba sbalil holku.

Líbí se mi potkávat příběhy, v kterých lidé nepotřebovali k životu počítače, a přesto dokázali z dnešního pohledu nemožné. Postavit pyramidu v Egyptě, gotickou katedrálu, nebo zauhlovací vodárenskou věž. Prý jsou čtyři na Světě a jedna stojí ve Vratislavicích. Parta nadšenců se ji snaží vdechnout život a jeví se to stejně nemožné, jako ji postavit. Jenže ta věž stojí od roku 1918. Stejně jako pyramidy a katedrály pár stovek (tisíců) let.

Technicky vzdělaný rozum dnešních inženýrů nechápe, jak dokázali technicky nevzdělaní egypťané „spočítat“ vnitřní prostory pyramid, aniž by se pod obrovskou masou kamene nad nimi neprovalily jejich stropy. Stejně nechápeme, jak si uvnitř pyramid svítili.

Jak to ti lidé bez počítačů a elektřiny dělali?

Mám kamaráda cechmistra, který tvrdí, že ke spočítání statiky stavby jemu stačí tužka a papír. Nejspíš má pravdu a stačit to musí, protože v temném středověku při stavbě monumentálních, do dnes stojících katedrál nic jiného neměli.
Počítače a všechna ta technika je super, jen se nemůžu zbavit dojmu, že nás činí víc a víc degenerujícím druhem. Nenaplňuje mě žádnou euforií, že jsem degenerující druh určený k vyhynutí! Jak z toho ven? Že by vedla cesta skrze poznání vlastních kořenů? Fyzicky vzato jsme stejní jako lidé ve středověku. Stejný oči, uši, nos i objem mozku. Možná jen ručičky nechtějí tolik pracovat.

Moje babička neměla vůbec lehký život. Celý život dřela a starala se o všechny kolem sebe.

Nejvíc ji mám spojenou s tím, že si pořád zpívala. Vařila, uklízela, prala, hrabala seno, plela zahrádku. Při čemkoli co dělala, si pro sebe zpívala.

Možná je to v tom zpívání pro sebe sama. Je jedno, ve kterém století se narodíte. Je jedno, jestli máte sluch nebo hluch.

Pokud si dokážete u všeho zpívat, nepotřebujete k životu počítač. Stačí vám tužka a papír a postavíte úplně všechno : -). Zpívejte si a postavíte komín, který vás vytáhne až nahoru.

Tohle poznání se mi líbí. A jak zpívá pan Nohavica… „Dokud se zpívá, ještě se neumřelo“
Přeji vám život věčný : -).

Shakespeare si přál, aby když je nakažlivá choroba, měla byla i Láska. Věřím, že Láska je nádherně nakažlivá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *